Říšským zákonem ze dne 14.května 1869 byl upraven zákon o vzdělání učitelstva. Pro jižní Čechy byl zřízen tříletý učitelský ústav v Táboře. První ročník 1869 – 70 byl přičleněn k reálnému gymnáziu. Později byly učitelské ústavy čtyřleté.
Když však pro odpor některých členů táborského obecního zastupitelstva nevyšlo město vládě vstříc a nechtělo poskytnout nové škole vlastní budovu, využil této příležitosti ve prospěch města Soběslavi v roce 1870 Antonín Preininger, starosta cechu soukenického a člen městského zastupitelstva. Jako sečtělý, pokrokový a na tu dobu vlastní pílí vzdělaný člověk, umínil si ústav, který Tábor zamítl, zřídit v Soběslavi.
Pro svůj záměr získal nejprve svého o dva roky mladšího bratra Josefa Preiningera, tehdejšího oblíbeného a rovněž uvědomělého, po tři období za sebou voleného starostu města. Městské zastupitelstvo přijalo návrh s porozuměním postavit městským nákladem budovu učitelského Ústavu.
Za tím účelem vydal se starosta Preininger s doprovodem ihned do Vídně, kde byl přijat ve slyšení císařem s příznivým výsledkem. Je známo, že i zlatá tabatěrka vykonala své. V roce 1870 – vybudování pedagogia a převedeného z Tábora přineslo městu zlepšení hospodářských i sociálních poměrů.
Vyučování bylo zahájeno počátkem škol.roku 1870 –71 zatímně v budově staré obecné školy na náměstí.Brzy se usneslo městské zastupitelstvo vystavět budovu ústavu společně s měšťanskou školou chlapeckou v místě, na kterém stály dva domky a hradební příkop. Stavbu prováděl stavitel, později purkmistr František Roubal. Dohled nad stavbou, dodávkami a pod. byl svěřen Antonínu Preiningerovi. Město se brzy chystalo k velké slavnosti – svěcení základního kamene, které se konalo 15.září 1872. Tento obřad vykonal známý česko – budějovický biskup Jan Valeriam Jirsík.
V roce 1948 byly zrušeny učitelské ústavy. Byl zrušen i státní koedukační učitelský ústav náš, který konal ve velké oblasti jižních Čech 78 let své poslání.
Tato Alma Mater pedagogické vědy posílala více než tři čtvrtě století řady nadšených školsky, vědecky, umělecky neb jinak veřejně činných pracovníků do všech koutů naší vlasti, aby tam často v odlehlých místech bez nároků na uznání, za odměnu často v poměrech nejnepříznivějších povznášeli národ na vyšší kulturní a mravní úroveň.
Úplná likvidace byla ukončena 31.srpna 1948. Posledním ředitelem učitelského ústavu byl prof.František Miller. Zatímním správcem L.J.Fischer byl ustanoven na nově utvořeném státním reálném gymnáziu, které bylo pokračovatelem v budově zrušeného učitelského ústavu.
V 19.století nastal velký rozvoj kulturní a projevil se i v našem městě. Soběslavské školství, které mělo již slavnou tradici, bylo na počátku tohoto století v úpadku. Po zbourání staré a již sešlé farní školní budovy v letech devadesátých 18 století, nebylo ve městě jiné školy, a tak se vyučovalo v místnostech propůjčených pivovarem,v nájemných místnostech v soukromých domech a v obecním domě na náměstí.
V roce 1844 postavilo město s přiškolenými obcemi novou školní budovu na náměstí. Byla to škola triviální.7.září 1851 se usnesla obecní rada podat žádost o přeměnu školy triviální na školu hlavní, čemuž místodržitelství vyhovělo. 3.října se v ní začalo vyučovat. Měla čtyři třídy – jednu elementární a tři hlavní. Dne 1.října 1873 byla otevřena měšťanská škola pro chlapce a 15.září 1875 i pro dívky.
Dalším důležitým mezníkem v soběslavském školství bylo přeložení učitelského ústavu r.1870 z Tábora do Soběslavi. Otevřením ústavu získal celý kraj, jak po stránce kulturní, společenské, tak i sociální.
Při generální opravě základní devítileté školy v Soběslavi byla po 89 letech otevřena schránka základního kamene této školní budovy, ve které byl do roku 1948 koedukační ústav učitelský. Stalo se tak 25. Srpna 1961. V měděném válci uloženém ve vytesaném otvoru základního kamene a krytého deskou byly nalezeny doklady svědčící o stavbě školy. Text nalezené základní listiny ve zkráceném provedení je následující.
Kdyby v pozdějším čase kámen tento k vyzdvižení přišel – což ať se stane jen za účelem blahého pokroku, nikoli ale zlobou doby – budiž vědomo všem, kdož by listinu tuto četli neb obsah její slyšeli – že v neděli dne 15.m. září 1872 kámen týž slavně položen a posvěcen byl základem nové školní budovy, kterou obec města Soběslavi přispěním záložny zdejší obecní vystavěti dala.
Věrni jsouc vlasti a národu a toužíc po tom, aby přispěla k rozšíření osvěty, věnovala obec tuto dřívější budovu školní, kterou roku 1843 dle postupu časového nově přestavěti nechala ústavu pro vzdělání učitelů českých, jenž v roce 1870 ve městě zdejším zařízen byl. Nemajíc na ten čas jiné budovy školní, najala k vyučování mládeže místnosti v rozličných domech soukromých, usnesla se ale s obecní záložnou, která 6000 zl. rak.m. k tomu věnovala, zároveň na tom, že tuto novou školní budovu pořídí, aby důstojně zaujala místo v řadě těch, kdož za nynější důležité doby národního zápasu statečně kráčí kupředu. Koupila tedy od Josefa Novotného dům čp.12 a od Augustina Meleny dům číslo 13 v obvodu města a vystavěla na místě a na tak zvaném parkánu, který k domu čís.12 patřil a v dílu příkopa záležel, jenž okolo města vedl, dokud co tvrz ještě zděmi ohraženo bylo – tuto budovu školní u téže silnice, po níž se před časy Týnskou branou do ohraženého města vcházelo. Z více plánů pro tuto stavbu sdělaných vyvolen byl podle rady pražského stavitele Jana Bělského plán Ondřejem Martínkem z omažlic zhotovený a vznešeno to na zdejšího rodáka a stavitele Františka Roubala, aby podle plánu téhož stavbu provedl. Stavební hmoty dala obec vykázavši kámen v lomech památného Svákova, dříví v lesech svých a cihly v cihelně na Veselce.
Správu obce vedl téhož času Josef Preininger, purkmistr. Aby sláva dne byla zvýšena, nechal zdejší zpěvácký spolek, který má památku dobrodince města tohoto Petra Voka z Rosenbergu taktéž Petr Vok se nazýval, nový prapor svůj zároveň posvětiti. Obojí obřad svěcení vykonal za velikého a slavného průvodu nejdůstojnější biskup budějovický Jan Valerián Jirsík.
Ústav ku vzdělání učitelů o třech ročnících měl ke konci roku 1872 úhrnem 51 chovanců. Profesoři na ústavu byli: Dr.Emanuel Hrys, ředitel, Josef Melichar, Josef Svoboda, Fr.Šimon, prozatímně ustanoveni: P.Václav Dvořák, katecheta, Hynek Vacek, učitel hudby, Štěpán Kovařík, učitel cvičebny. Národní školu navštěvovalo 255 žáků a 273 žákyň, za ředitelství Václava Dvořáka, kněze církevního a vyučovali učitelé: Ferdinand Pavlovský, Ant.Preininger, Matěj Kukla, Hynek Vacek, Tomáš Kácal a prozatímně Jan Šrámek. Obyvatelstvo soběslavské, jehož počet se ku 3300 páčil, čekalo den tento s velikými přípravami, nechávajíc domy své opravovati a zdobíc je prapory, věnci, kvítím a jinou zelení.“
K této původní listině byla po otevření schránky základního kamene připojena listina nová, tohoto znění: „Tento základní kámen byl otevřen po 89 letech dne 25.srpna 1961 při provádění generálních oprav školní budovy, tedy v souladu s přáním vysloveným na počátku původní pamětní listiny, aby se tak stalo, jen za účelem blahého pokroku. A jakého pokroku za těch devět desítek let naše vlast dosáhla! Rozpadla se rakousko – uherská monarchie, přežila se buržoazní republika a dnes žijeme v Československé socialistické republice.
Původní pamětní zápis i s novou listinou byly znovu vloženy do základního kamene 28.8.1961 ve 14,30 hodin, za přítomnosti tajemníka městského národního výboru Josefa Rathouského, předsedy školské komise Vojtěcha Veselého, ředitele školy Emila Řepky a archiváře Jana Lintnera.
V roce 1974 se stal novým ředitelem školy Karel Hartmann. Škola měla problémy s nedostatkem prostor pro žáky. Vyučovalo se ve 4, později ve 3 budovách – v ZŠ – v budově Komenského ulici, ve škole Chanos na sídlišti Míru a v budově bývalé mateřské školy.
V roce 1991 byl zvolen novým ředitelem školy Mgr. Jaroslav Koldan. Vyučování probíhalo stále ve třech budovách. Několik tříd poskytla nově otevřená Zvláštní škola na Školním náměstí. Takto rozptýlená výuka byla po dlouhou dobu hlavním problémem pro jednotný chod školy.
„S tará škola v novém“ – tak zněl název článku v měsíčníku Hláska v září 2001. Škola nebyla poprvé rozmístěna do několika budov, ale začalo se vyučovat v jedné budově. Druhý stupeň zůstal ve stávajících prostorách. V objektu bývalého odborného učiliště byly vybudovány nové učebny, kabinety, sborovna, cvičná kuchyňka a pavilon ŠD s hernou a divadelním pódiem. Oba stupně byly propojeny, do školní budovy se začalo vcházet dveřmi a vraty ze Školního náměstí.
10. října byla škola otevřena veřejnosti. Přišli se podívat představitelé města, ředitelé soběslavských škol a učilišť, přijeli i ředitelé ZŠ Bechyně a Tučapy. Mnoho soběslavských občanů se přišlo přesvědčit, jak se škola povedla.
V polovině srpna 2002 postihly město Soběslav povodně. Zasáhly i budovu školy. Byly zaplaveny tělocvična, sklepy, vestibul. Propadly se podlahy v přízemních místnostech, štítová část nově vybudované ŠD. Nastoupila firma Jihostav, aby vše uvedla do původního stavu. Školní rok byl zahájen až 9. září.
Další zásadní stavební úpravy probíhaly během prázdnin 2013. Byly provedeny úpravy místností směřujících na Školní náměstí, které by měly zabránit pronikání spodní vody do přízemí budovy. Byla zrušena tělocvična a přeměněna v místnost, která bude využívána jako školní klubovna.
Ve školním roce 2014 – 15 došlo k další změně ve vedení školy. Novým ředitelem se stal Mgr. Jan Holas.
PARTNEŘI |
---|
Nakladatelství FRAUS |
Jsme partnerskou školou nakladatelství FRAUS. |
Děti do bruslí |
Florbal do škol |
Ministerstvo životního prostředí |
Státní fond životního prostředí |
Nejnovější články |
---|
Děkujeme DéKáčku! |
Světový den laskavosti ve 2.A |
Vánoční jarmark |
Kouzelnické vystoupení v ŠD |
Práce žáků |
---|
Malovaný podzim (2.A) |
Užitečné odkazy |
---|
Co bude dnes k obědu |
Aktuální jídelníček |