Mezinárodní workcamp i s naší účastí

26.06. 2018

   Ve dnech 22. a 23. června se pár odvážlivců s paní učitelkou Vančurovou a jejími dvěma syny Kubou a Davidem vypravili na borotínský statek, kde právě probíhal mezinárodní workcamp.

   Workcamp je něco jako brigáda, díky které se za minimum financí můžete podívat téměř kamkoliv, kde jej neziskové organizace pořádají. Sjíždí se na něj dobrovolníci z různých koutů světa a společně zde pracují.

   Proč jsme sem jeli? Paní učitelka Vančurová dřív také pořádala workcampy, tak se chtěla podívat, jak to chodí dnes a také nám chtěla ukázat, jak se dokáží jedním jazykem domluvit lidé víceméně z celého světa. My jsme jeli hlavně ze zvědavosti a touhy poznat nové lidi a obyčeje jejich zemí. (ale i za účelem procvičení anglického jazyka, samozřejmě)

   V pátek jsme se i přes nepříznivé počasí všichni plní nadšení sešli u zimního stadionu, kde jsme si naložili věci do auta, rozloučili se s našimi rodiči a vydali se vstříc dobrodružství. Jako první jsme se vydali pro další účastníky naší výpravy Kubu a Davida, které musela paní učitelka vyzvednout ve školce a škole, takže nás paní učitelka vysadila u OD Dvořák, kde jsme měli rozchod. Když kluky vyzvedla, vypravila se dokoupit potřebné věci a naše cesta pokračovala. Tentokrát už rovnou do Borotína.

   Zakotvili jsme u stejnojmenné zříceniny, kterou jsme se následně vypravili prozkoumat. Po prozkoumání areálu a nedalekého okolí jsme se museli vrátit do auta, protože pršelo. Po chvilce čekání jsme se dočkali dobrovolníků, kteří právě dorazili z exkurze v Táboře. Nejprve jsme se všichni odebrali do jedné z místností v borotínském statku, kde probíhalo seznámení formou velmi zábavné hry. Po seznámení jsme si odnesli věci a stany z auta a zabydleli se na travnatém plácku v areálu statku. Úspěšně se nám podařilo postavit dva stany ze tří. Zabydleli jsme se a z důvodu chladného počasí jsme se museli vrátit do místnosti. Povídali jsme si, dozvídali se o každém člověku něco, ochutnali jsme mexickou omáčku a koření, které dávají na ovoce.

   Když přijel majitel statku Milan a jeho kamarád Petr, začalo se vše připravovat na večerní grilovačku. Grilovalo se maso, brambory a cuketa. Všem chutnalo a dobré jídlo rozproudilo komunikativnost mezi námi a dobrovolníky. Jelikož už byl večer, dvě účastnice naší výpravy se uchýlily do stanu a daly nám dobrou noc. Po chvilce se i neúnavný Kubík cítil unavený, a tak se se svým bráškou a mamkou rozhodli dát nám také dobrou noc. Jako poslední jsme se ke spánku ukládádaly já a Kamča. Nejprve jsme však naučili každého nějaké to nové slovíčko. Celou noc pršelo a mně s Kamčou byla strašná zima. 

   Ráno jsme se každý probudil jindy. První vstala Kamča a vypravila se v doprovodu své hřejivé dečky prozkoumat krásy borotínského statku pokrytého paprsky právě vycházejícího slunce. Následovala jsem ji já. Byly jsme jako jediné vzhůru, a tak jsme se potichu vplížily do kuchyně a udělaly si čaj. Poté vstala paní učitelka s Kubou, kteří se vydali vyvenčit fenku rodičů paní učitelky. Poté Lucka se Sabčou a jako úplně poslední vstal David. Postupně jsme se nasnídali a mezitím se k nám přidávali dobrovolníci, kteří právě vstali. Celé dopoledne jsme si povídali a vyměňovali si vzájemně kontakty.

   Dobrovolníci měli v programu „Hry bez hranic“. Rozdělili se na dvě skupiny dle obsazení aut, kterými jeli. Nejprve odvezla paní učitelka první skupinu. Všichni jsme se objímali a srdceryvně jsme se loučili. Totéž proběhlo i s druhou skupinou. Poté jsme si akorát naskákali i s věcmi do auta a vydali se domů.

   Bylo nám ctí a potěšením se účastnit tohoto výletu a doufáme, že to nebylo naposledy.

                                                                                    Natálie Šímová, IX.B

Zpět na hlavní výpis